Největší zábava s andělem

15. srpna 2007 v 13:04 | Nightee |  . jednorázovky
"Řekni mi něco o nebi," požádala ho. Anděl pokrčil rameny a podrbal se na tváři.

"Skoro pořád tam prší."

"Prší?" opakovala nevěřícně. "V nebi... prší?"

I came down here to tell you
it rains in heaven all day long
- Armor for Sleep, The Truth About Heaven


Jistěže jeho tvář byla krásná. Jaká taky jinak mohla být? Vždyť to byl anděl.

"Jak dlouhá je noc?" zeptala se ho. Pokrčil rameny, nevěděl.

"Jsem anděl, ne věštírna v Delfách. Ani filozof."

Ušklíbla se. "Jsi hlavně idiot."

"To je rouhání. Za to půjdeš do pekla."

Souhlasila.
***


Nebyla si jistá tím, kdy ho spatřila poprvé. Věděla o něm, věděla, že existuje, ale nikdy jí nenapadlo se na něj pořádně podívat. A když to udělala, ztratila se. Samozřejmě. Nebylo to legrační? Bylo. Tak moc, až se jí z toho někdy chtělo plakat. Někdy doopravdy plakala.

Bylo těžké se na něj nedívat. Věděla, že on věděl. Jen tak. Nepochopitelně. A tak raději skláněla hlavu, když šel okolo.
***


"Au! To bolí!"

Prohlížela si bílé pírko na své dlani. Otočil se a vztekle jí ho vytrhnul z ruky. "Jsi pitomá."

Pokrčila rameny a usmála se. "Jen sem si ho chtěla prohlídnout zblízka."

"Hm. A co kdybych si chtěl prohlídnout zblízka třeba tvoje srdce? Nebyla by to zábava?"

Nepřestávala se usmívat. Dívala se na to jediné pírko, jak ho majetnicky svíral v prstech a hleděl na něj takřka nostalgicky. Všimnul si toho.

"Co se tak žulíš?"

"Nevím."
***


Seděla tam, sama, a zamyšleně zírala do prázdné chodby. Fascinovaly jí ty nepravidelně rozmístěné dlaždice, několik žlutých mezi velkou spoustou hnědých. Vypadaly jako ostrovy. Jen nevěděla čeho. Byla podlahou tak zaujatá, že si ho všimla, až když prošel kolem ní.

Zachytila jeho letmý pohled do strany. Nemyslí si, že je divná?

Chvíli tam seděla, úplně ztuhlá, a pak se dala do počítání žlutých dlaždic.
***


"Řekni mi něco o nebi," požádala ho. Anděl pokrčil rameny a podrbal se na tváři.

"Skoro pořád tam prší."

"Prší?" opakovala nevěřícně. "V nebi... prší?"

Souhlasně kývnul hlavou a zadíval se na ní pronikavýma modrýma očima. "Co's čekala? Je to dost nahoře. Spousta mraků a tak. Je tam hrozný vlhko a já z toho mám revma. Je mi skoro dva tisíce let, měl bych být v suchu a v teple."

Aby to demonstroval, odešel do obýváku a sednul si ke krbu. Dost blízko.

"Pálí se ti křídlo," upozornila ho a odešla nahoru.
***


Byl to dlouhý pohled, ale jí stejně neudělal radost. Byla si jistá, že patřil jí, ale místo toho, aby byla šťastná, bála se. Bála se světa okolo sebe a toho, že už se nebude nikdy opakovat. Toho, že tohle byla ta definitivní tečka. Au revoir, vážení.

Skryla oči za prsty a dělala, že si nevšimla nechápavého pohledu, kterým jí obdařila paní naproti ní. Vlasy jí sklouzly do obličeje a lechtaly jí na tváři. Chvíli nevěděla, jestli se rozbrečí nebo rozesměje a nakonec usoudila, že za prvé je jí to jedno a za druhé stejně neudělá nic z toho. Necháme si srdceryvné scény na doma, nebudeme jimi bavit publikum.

"Jste v pořádku?" zeptala se jí ta paní. Upřela na ní doširoka rozevřené oči.

"Mám doma anděla," zašeptala.
***


"Co bude k večeři?" ozval se anděl z obýváku, sotva odemkla dveře.

"Něco vymysli, jo?"

Popotáhla a rozmazala si hřbetem ruky řasenku.

"Hm."

Když procházela kolem obývacího pokoje, zadívala se na něj. Byl to přeci anděl, tak nádherný! Vůbec se mu nepodobal. Jen ty černé vlasy měli společné.
***


Bylo to tak daleko.

Dostala spoustu času na přemýšlení a nenáviděla ho. Proč lidé říkají, že chtějí čas? Vždyť to je hloupá touha. Zbytečně moc času vás nutí přemýšlet o věcech, které nejsou vůbec opodstatněné. Znuděný mozek vymýšlí šílené teorie a nakonec jim sám začne věřit - z přebytku času.

Copak ona byla schopna poručit svému mozku? Bože, přišlo jí to jako hodně hloupý nápad. To by nedokázala. Možná ani nechtěla. Možná se jí to nakonec líbilo.
***


"Jsi smutná."

Překvapeně zvedla hlavu. Anděl na ní zamyšleně hleděl, v štíhlých prstech držel jedno z těch svých delších per. Bylo nádherné, čistě bílé. Fascinovalo ji.

"Nebuď," řekl a podal jí ho.

Vzala pírko do ruky a trochu jím pootočila. Vrhla na něj poplašený, tázavý pohled.

"Chtěla sis ho prohlédnout, ne?"
***


Nevěděla, co dělat. Její dny byly najednou tak... prázdné. Nebylo pro to jiné slovo. A i kdyby ano, prázdné bylo nejvýstižnější.

Nedokázala se zabavit. Ať dělala cokoliv, dřív nebo později se přistihla u toho, jak trochu tupě zírá do zdi, na rtech lehce nepřítomný úsměv. Byla to jedna z těch věcí, které nedokázala ovládnout, ať se snažila jak chtěla. Bylo to hloupé a iritující a ona nenáviděla ty dny, prázdné a plné zoufalství z nicnedělání.
***


Nebylo jejím účelem, aby jí anděl přistihl u toho, jak pláče.

Odvrátila se od něho, pokusila se zakrýt svoje slzy za prsty, ale samozřejmě se jí to nepodařilo. Připadala si k zešílení slabá.

Nečekaně jí objal; sednul si za ní na pohovku a ovinul ruce kolem jejího těla. Cítila jeho dech ve vlasech a připadala si ještě zranitelnější.

"Pusť mě," vzlykla a on to samozřejmě neudělal. Byl to anděl, vždy měl vlastní hlavu a názor, který prosazoval za každou cenu.

"Je to jen člověk, maličká. On za to nestojí. Umře."

Chvěla se. Nejradši by si nafackovala za to, jak poraženě se cítí. "To já taky," zašeptala.

Neodpověděl, jen jí držel v náručí.

"Tak dlouhá, jak vydržíš snít."

"Cože?" Jeho slova jí zarazila natolik, že málem přestala plakat. Málem.

"Ptala ses, jak dlouhá je noc."

Svítalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 trin trin | 29. srpna 2007 v 14:11 | Reagovat

Naprosto krasna povidka...asi si ji budu muset precist jeste nekolikrat, nez ji zcela pochopim....ale i tak je opravdu skvela.

2 Bubatko Bubatko | Web | 19. prosince 2007 v 20:32 | Reagovat

nádhera.... zanechalo to vo mne taký ten zvláštny pocit po prečítaní.... ani neviem vysvetliť aký, ale nebolo to len to blbé žvástanie akých tu je tona... to je kompliment keby dačo:)

3 Alice Alice | 5. ledna 2008 v 22:06 | Reagovat

Mam takovy pocit , ze nejsem jediny clovek ktery si cel Josteina Gaardera, ze? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama