Kaluže

15. srpna 2007 v 21:56 | Nightee |  . střípky
Věřila tomu, že kaluže mají duši. Rozhodně v nich něco bylo. Neuměla přesně popsat, proč pro
ní byly tak úžasné... ale ani to vlastně nechtěla.
Je to jen voda, řekli by lidé... ale nebyla to jen voda. Byl to kousek přírody uvězněný v betonovém světě moderního života.

Vždy, když se nad kaluž naklonila, zdálo se jí, že se jí směje, trochu přátelsky, trochu zlomyslně. Ušklíbala se na ní, spoutaná a nemožná a oddaná svému předem určenému osudu (zdálo se jí to, nebo támhle, za těmi mraky, viděla první podešťové sluneční paprsky?)... ale ušklíbala se jí. Byla tam, aby jí to připomněla... že je jako ona. Jako ta kaluž.
Viděla svůj odraz, vlastní tvář, jak se usmívá aby zakryla ten pohled odsouzence v očích.
Lidem je dobře ve lži.
Když šla druhý den do školy, všimla si, že po kaluži zbylo jen několik vlhkých zkroucených listů s malým jezírkem uvnitř.
Betonová nadvláda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama